| Poslední příspěvky |
» O mužích a jejich potřebě trávit čas s přítelkyní
Mari 28th únor 2010, 21:28
» Nevím co si mám myslet.
Lucisek5 8th únor 2010, 11:41
» Můj velký problém....
Mari 5th únor 2010, 08:58
» Kam do CAR v Brně
Monca25 27th leden 2010, 17:14
» Život je nudný.... jak si ho mam zlepšit?
Řehák Lukáš 17th leden 2010, 20:35
» Potřebovala bych radu...
Lenuska 17th leden 2010, 15:29
» Kontaktáž
VeruSh.xP 25th prosinec 2009, 21:47
» Jsem nanic kluk;(
Džótí 18th prosinec 2009, 16:20
» Žárlivost
smajlík 16th prosinec 2009, 21:40
» Prožíváte lásku?:)
Ms Floret 30th listopad 2009, 19:48
|
| Propagujte náš Web |
|
|
| www.smajlik.com - Srdce na Dlani |
"Nejsi na světě náhodou. Existence tě potřebuje. Bez tebe tu bude něco chybět
a nikdo jiný to nenahradí. Zde pramení tvá důstojnost - budeš chybět celé
existenci! Hvězdy a slunce a měsíc a stromy a ptáci a země - všechno v celém
universu bude cítit to malé prázdné místo, které nikdo kromě tebe nemůže
zaplnit."
Stýská se ti po lásce, ale ona nepřichází?
Radost se ti vyhýbá?
Dnes se ti vůbec nic nedařilo?
Cokoli řekneš, je to špatně?
Emoce s tebou cloumají?
Nikdo ti nerozumí?
Ať se snažíš, jak chceš, k ničemu to nevede?
Dáváš lásku, ale žádná se ti nevrací?
Lítáš v oblacích, protože si tě láska našla?
Ani za nic se jí nevzdáš?
Nerad vzpomínáš na své dětství?
Inkasuješ ránu za ranou?
|
Počet (0) registrovaných uživatelů, kteří navšívili stránky za posledních 24 hodin:
|
| Rychlá diskuse (pro registrované) |
|
|
| O mužích a jejich potřebě trávit čas s přítelkyní |
 Zaslal 19th únor 2010, 23:42 by Maria-D |
 |
Ahoj,
taky jsem neměla v úmyslu sem psát, ale nedá mi to.
Jsem 2 měsíce ve vztahu a nejsem si jistá, jestli to, co pozoruji, je u chlapů normální, nebo si se mnou jen hraje a měla bych to ukončit. V předchozím 2letém vztahu přitažlivost z mé strany úplně zmizela a přítel mi začal být lhostejný, i když jinak to mohlo klapat. Jsem možná klasický případ toho, co se o ženách říká - věčně nespokojená a neví, co chce.
Nyní snaha o objektivní zhodnocení současného vztahu. Sbalil mě on, od začátku mluvil o tom, jak chce spokojený vztah, jak o mě strašně stojí, samá milá oslovení atd. Trvalo několik týdnů, než jsem mu začala aspoň trochu věřit. Ze začátku mi neustále psal a chtěl mě vidět co nejčastěji (pravda, o Vánocích na to měl čas - žádná práce - i náladu). Později se však začal topit v problémech (peníze, situace doma) a vše se postupně začalo ztrácet. Že nejde udržet celodenní esemeskování chápu  mé myšlenky však poslední dobou zaměstnává jiná věc - jak často se vídat.
Dnes jsme na tom tak, že jsme spolu jen 1 nebo 2 dny v týdnu (a to pouze několik hodin, ne celý den). Mně se to samozřejmě nelíbí (nemusím s ním být denně, ale tohle je fakt málo /od sebe bydlíme 15 km a čas by se našel/). Na tom jednom dni se dohodneme jednoduše, bývá to ze začátku týdne. Poslední dobou se ale stává, že když se domluvíme ještě na jindy v týdnu, tak on se vymluví na mám-moc-práce/potřebuju-se-vyspat-a-ne-brzo-vstávat/jdeme-s-klukama-někam. Když se včas zeptám na čas o víkendu, odpoví, že neví, jak to bude (iniciativa si ho pro mě včas zarezervovat je nulová). Taky jsem už slyšela, že potřebuje o víkendu být aspoň jeden den s klukama (více různých part) a odreagovat se (tj. odpoledne bowling, večer pivko u sportu, v noci bar/diskotéka), aby si od problémů vyčistil hlavu, a druhý den že si rád jen tak odpočine.
Zajímal by mě váš názor, jestli je tohle normální a jestli někteří chlapi opravdu mají potřebu trávit VÍC času s kamarádama než se slečnou (tj. být s ní jednou či dvakrát týdně pouze několik hodin a ne přes noc). Růžové brejle už nemáme (objevilo se mu víc problémů, deprese, špatná nálada a neschopnost myslet na nic jiného, než jak se problémů zbavit; oba víme, že už to nemůže být tak, jako když nám bylo -náct), láska to ještě taky ani z jedné strany není. Ujišťoval mě, že teď je hloupé období a že se vše zlepší (nemáme ani jeden vlastní bydlení, takže občas přebýváme v bytě a občas vše řešíme kavárnami, venku se to nedá dlouho vydržet, když mrzne). Minulý týden jsme měli debatku, kde jsme se dohodli na tom, že dvakrát v týdnu si na mě těch pár hodin najít je minimum a kompromis, nicméně vše zatím zůstává při starém.
Můj subjektivní pocit je takový, že normálně by se přece chtěl víc vídat a že tedy něco neklape (jsem to spíš já, kdo řídí, kdy se uvidíme, ale tak to bylo od začátku; jednou, když se mě ještě snažil sbalit, se zničehonic zavřel do stavu, že ho stejně nechci a že tedy na nějakou schůzku nemá cenu chodit). Zároveň se ale uklidňuju tím, že nesmím řešit jednotlivé dny a musím se na ten vztah dívat jako na celek, protože do budoucna se spousta věcí už zhoršit nemůže, tj. může se jen zlepšit (a navíc já zjišťuji, že když mám to, co jsem hledala, tak mi chybí zas něco jiného ).
A pokud je někde opravdu problém, co se dá udělat, abych získala pánův zájem a neodradila ho? Dá se vydržet nějakou dobu s tím, že až se líp poznáme, tak tam nějaký větší než současný povrchní cit propukne?
Děkuji za reakce
(Číst celé)
|
|
Tento článek byl přečten 161 krát a má 2 Komentářů.
|
| Nevím co si mám myslet. |
| Zaslal 4th únor 2010, 09:06 by Lucisek5 |
| |
Ahoj,
potřebovala bych takovou menší radu, původně jsem neměla v plánu tady psát, ale všimla jsem si, že jsou tady celkem dost slušné názory tak jsem se rozhodla, že napíšu a uvidím. Chodím se svým přítelem půl roku, vztah máme krásný v pohodě. Rozumíme si po všech stránkách, hodně se spolu nasmějeme, jen nám prostě dobře. Ale je tu takový problémek. Můj přítel mi ještě nikdy neřekl, že mě miluje. To by mi až tak nevadilo, jelikož vím, že jsem jeho první dívka a že potřebuje více času na to, to říct, takže jsem mu řekla, ať mi to řekne, až to bude opravdu cítit, že si na to počkám, že nemusí na to spěchat. On byl rád, že jsem to tak vzala. Ale asi tak po 4 měsících mi řekl, že mě už začíná milovat, doslova, že mě už skoro miluje. Byla jsem šťastná jak blecha. O dva týdny později mi dokonce už řekl, že mě miluje a když jsem se ho zeptala jestli si je jistý, řekl že ano.
No ale asi o měsíc později když jsem mu já řekla, že ho miluju, tak mi to už nezopakoval. Neřešila jsem. Pak jsem to od něho opět uslyšela a byla šťastná. Ale zase se náš vztah posunul o měsíc a už zase nic. Tak jsem se ho zeptala, proč mi to jednou dokáže říct a jednou ne. A on, že to tak občas cítí a pak zase ne. Že mě má strašně moc rád pořád, ale to milovat cítí třeba jeden den a pak ne, a pak to zase někdy cítí a pak zase ne. Jako říkal mi ať to neberu špatně, dokonce se bál, že se kvůli toho s ním chci rozejít. Já mu řekla, že se sním rozcházet nemám v plánu, ale že toto slovo pro mě dost znamená a že nechci aby ho říkal jen tak, chápal to naprosto a bylo mu to i líto. Bojím se ale, že potom, když to bude opravdu upřímně myslet to budu brát už s rezervou bo si řeknu, že to zase myslí jen na jeden den. Já vím, že mě má šíleně rád a že je mu semnou dobře, ale tohle moc nechápu. Je pravda, že nikdy nikoho nemiloval, jsem jeho první dívka, na začátku si musel hodně na mě zvykat, jelikož to ještě nezažil. Teď si už zvykl, ale s tím miluji tě pořád neví a já taky moc nevím co si mám myslet. Jako nepotřebuju to hned slyšel, každý den, já si na to rádá počkám, jako já bych to byla neřešila kdyby mi to vůbec neřekl, čekala bych, ale když to řekl, tak to už vyžaduju slyšet aspoň občas to je jasné. Tak jakýpak na to máte názor? Budu ráda za každou odpověď ;-) Děkuji Lucka 
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 253 krát a má 5 Komentářů.
|
| Kam do CAR v Brně |
| Zaslal 27th leden 2010, 17:14 by Monca25 |
| |
Ahoj holky chtěla jsem se zeptat kde jen nejlepší CAR v Brně nejsem si jistá že obilnák je ten pravi.Prosim poradte mi mám totiž takovi problem že mi nedozrávaji vajička tim pádem nemám ovulku a nemohu otěhotnět.Doktor stim začal dělat až jsem přestoupila k jinému tak mi doporučil CAR ale nevim kam.dik Monča  
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 259 krát a má 0 Komentářů.
|
| Život je nudný.... jak si ho mam zlepšit? |
| Zaslal 17th leden 2010, 20:35 by Řehák Lukáš |
 |
Zdravííím,
tak jsme tu po dlouhé době zase,abych se vybrečel ze svého života
Tak, od listopadu co jsem dostal kopačky se toho dost změnilo, přišel jsem celkem o dost přátel o keré už nestojím a nebudu i kdyby mi lezli po kolenou a oni vědi proč (jsou věci co se odpustit nedají). Od té doby je to takové jiné, neumím se sám zabavit, zkouším spát, zkouším chodit ven, zkouším být v práci, tuním si autí a starám se o něj, jezdím na nákupy...... Ale z níčeho nemam takovou radost jako dřív.... Na akce bych raději jezdil se svojí přítelkyní (kterou nemam). rád bych se seznámil a když už jsem měl spoustu možností, vždy jsem od toho couvnul a nevím proč.... Nebaví mě televize, práce, koníčci, sex...... Nic
Prostě si vždycky zalezu do ulity a jsem v ní a na okolí nemam chuť.... Mezi cizími lidmi si připadám jako blbec,tak sám nikam na akce nejzdím (pokud to nejsou nějaké srazy z italského automobilového klubu....)
Docela na nic život,.... v práci se těším až budu doma....příjdu domu a těším se do práce....sobota,neděle....to je peklo, protože přemýšlím co budu dělat, kam večer pojedu zase sám, nebo jestli se mam nebo nemam seznamovat.... nebo kdo semnou vyjebe....
Jak se z tohodle vysoukat? Nechce někdo z Vysočiny či okolí (Brno,Jihlava,Třebíč, Havl Brod Tišnov.......) zajít někam na akci? Mam auto, potřebuju se odreagovat.... Pít bohužel nemůžu, protože řídím...
Je to hrozná nuda
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 464 krát a má 0 Komentářů.
|
| Potřebovala bych radu... |
| Zaslal 12th leden 2010, 13:02 by Lenuska |
 |
Chodím se svým přítelem necelých 5 měsíců. Všechno bylo super, ale v poslední době si něčeho všímám. Vždy jsem se mu líbila taková jaká jsem, ale teď mi třeba řekl, mě se nelíbí jaké máš teď ty vlasy, ostříhej si ofinu. Tak jsem říkala proč, a on že se mu to líbí. Dobře tak jsem si ji ostříhala, musím říct, ale že mi to celkem prospělo. No sice jsem si ji ostříhala, ale nemám ji úplně hustou, takže se mu to zase tak nelíbilo, furt mi ji upravoval a říkal, že mi to musí ostříhat sám a tak. Ale mě se to prostě líbí tak jak to mám, nechci ji mít jinou. No a ještě, máme jít teď na ples, a já jsem si koupila krásné nové dvoje šaty. Mám ještě jedny žluté šaty z loňska, ale ty se mi moc nelíbí, byla jsem v nich snad na 4 plesech a hlavně se v nich necítím moc dobře. Jednou jsem se o nic před svým přítelem zmínila a on mi řekl, že si je mám vzít teď na ten ples, přitom je nikdy neviděl. A já že ať se nezlobí, ale že se v nich necítím a nemám je ráda. Že si chci vzít jedny z těch nových. A on, buď si vemeš žluté nebo na ples nejdu. A ještě na mě, já k tobě přijedu, učešu tě a upravím. A já na něho co? Vždyť se umím upravit sama! A on že ne, že mě upraví on. Že chce abych byla hezká. A já na něho, a já nejsem hezká když se sama upravím? A on, že jo ale že chce abych byla ještě hezčí. A já na něho, že jsem spokojená taková jaká jsem, že jsem se mu přece vždycky líbila a nikdy nechtěl ať neco na sobě změním. A on že me chce udělat ještě dokonalejší nebo co. Jako docela jsme nezachápala, pak jsme od toho tématu odešli tak jsem to už neřešila, ale docela mě to zamrzelo a nevím co si mám myslet. Ještě k tomu mám pocit, že já bych pro něho udělala vše na světě, což on ne pro mě. On chce abych třeba k němu přijela tehdy a tehdy a ja prostě přijedu, protože mu chci udělat radost a zároveň se na něho těším. Ale on by to třeba pro mě vůbec neudělal, kolikrát jsme byli domluveni a on to zrušil. Já bych to třeba nedokázala odmítnout. Pořád se ho třeba ptám, nezapoměl si všechno, máš to máš to, proste zajímám se o něho, záleží mi na něm. Říkám mu jak ho mám ráda jak mi na něm záleží. Neříkám, že on mi to neříká, ale hrozně moc málo. Jako mám trošku pocit, že skáču jak on píšká. Že to co bych pro něho udělala já by on pro mě neudělal. Třeba by sám ani nezvedl telefon a nezavolal mi. A když jsem mu to vytkla tak on, vždyť já ti volám pořád. Jestli myslí pořád jednou za 3 týdny, tak promiň, ale tohle mi pořád teda nepříjde. Kolikrát mu první volám já, první já napíšu sms. On by sám od sebe mi nenapsal sms, jak se máš apod. Ale když mu něco řeknu tak on mi pořád píše a volá. Kdysi jsme se pohádala a já pak za ním přišla a dělala jsem, že mě ta hádka vůbec nezajímala a ho to začalo štvát, že to najednou neřeším. Začal mít pocit, že mě může ztratit, pokaždé když jsem někde šla tak se mě ptal a ty tam jdeš za nějakým chlapem a ták, jako říkal to tak že mi to i lichotilo a viděla jsem, že mu asi trošku došlo, že by mě mohl ztratit. Říkala jsem si super, už jsem zase nad ním nahoře, aspoň si něco uvědomil. Ale přes Vánoce se to nějak ztratilo a je to tam kde bylo. Že já jsem zase dole pod ním. Nechci být ale pod ním chci abychom byli na stejno. Promiň te, že jsem napsala takový dlouhý text, ale potřebovala jsem se tzn. vykecat. Budu ráda, za každou radu. Předem děkuji moc. Lenka
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 594 krát a má 7 Komentářů.
|
| Trápení...které nejde jen tak přejít.. |
| Zaslal 9th listopad 2009, 21:34 by nekdo_prichazejici_z_boje |
| |
Zdravím, omlouvám se že jsem dlaší zbytečná přítěž..ale..už to nezvládám...
Před 4 měsíci a před 19 dny..jsme spolu začli chodit...dřív to vypadalo, že je všechno fajn..,že si rozumíme..ale všechno to byl zřejmě jen hloupý omyl..(zřejmě moje naivita)..
Náš vztah pokračoval celkem fajn..až na jeden problém..mrzelo mě to..,že mi (ta osoba jménem Jarek)...nic neříkala narovinu..všechno jsem se dozvídala od ostatních..nebo v nejlepším případě nic..a oni na mě pak hleděli..s prominutím jako nna největšího debila..(což já jsem)..
Po pár měsících se ale něco začlo dít..já..sem myslela ..,že když všechno budeme brát narovinu..že to bude lepší..proto jsem mu vyzradila všechno na sebe..což asi bylo dobře..nemyslíte?..alespoň vím jak to doopravdy všechno je..
Ale..mému býv. to nejspíš asi nějak ublížilo..nebo co já vím..a nějak to od té doby prostě ,,nebylo dobré"..
Pak se dělo spoustu věcí..seznamoval mě se spoustou nových lidí..což mi ani někteří nebyli moc sympatičtí...ale tak já to chápu..každej má nějaký chyby.Mně to všechno seznamování atp. nebylo moc příjemné,ale co se dalo dělat...každej přece jednou někoho musí představit..když sme spolu chtěli být dokonce života..což není nereálné..tak stejně bych ty lidi potkávala.
Vlastně..dvě osoby se kterými mě seznámil..mi byli sympatické..jeho asi nejlepší kámoš Lukáš..a jeho přítelkyně Verunka..vypadali opravdu šťastně...a doteď by mě nenapadlo, že právě ona vystřídá mé místo..ale to až později...
Mezitím..co náš vztah nejspíš uvadal..což já jsem si nepřála..dělala jsem všechno pro to..abychom byli šťastní..ale moje drahá bývalá polovička..stále tvrdila..že taky pro to dělá vše...což mi vůbec nepřipadalo..spíše naopak..ale tak jsem to nechala běžet..třeba se to časem vylepší..ale čím déle to bylo..tím míň sem měla chuť na naše společné setkání..
Vím nechovala jsem se k němu zrovna ideálně..ale..prostě to už se nedalo vydržet..
Mezitím uplynul týden..nějak jsme neměli čas se setkat.Měli jsme se sejít v sobotu a to 7. listopadu 2009 ...už sem se po té dlouhé době kupodivu na naše setkání těšila...čekala jsem celou dobu na ICQ..kvůli domluvě..pak byl teda online...a přišla mi tato zpráva..:Jarek (7.11.2009 11:24):
Ahoj Promiň dneska to nevynde.. Jdu pracovat k jednomu známýmu.. Potřebuju peníze abych to ještě přežil do výplaty.
..a má reakce zněla takto: Zuzíík (7.11.2009 11:26):
Ahoj,jo ..chápu....tak příští víkend mno..snad..což asi zase nebudu mít čásek já..ale neva no...musím jít..Evík chce ke komplu..tak se měj..
Což jsem chápala..tak jsem jela s rodinou na návštěvu..pak jsme zašli ještě do Billy..a kdo tam nestál..no přeci Verča s Jardou..Mě v tu chvíli proběhlo hlavou ...,,Proč se mi neozval..vždyť sme se mohli sejít večer..?..že on ani v žádný práci nebyl..?"a tak sem nevěděla co si myslet..ale Jarek mě pozdravil jako dycky..dal mi pusu..prostě žádné zvláštní chování..ale jak odcházeli..tak se Verča otočila..a ten její úsměv..jako by jí všechno patřilo..pak sem si řekla,,Aha..tady asik něco nehraje...,ale jo dobrý..to se mi nejspíš jenom zdálo..dneska se prospím..a zítra bude líp.."...ale nebylo..
Ráno jsem se vzbudila..šla jsem se trochu zkulturnit..dolů do koupelny..pak jsem přišla zpět nahorů..zapla pc..s tím, že se podívám na lide.cz ...tak jsem se s úsměvem na rtech přihlašovala..a najednou mi úsměv ztuhl..Fotku na které jsem byla já..z Jarkova profila zmizela..i komentář u mě...tak sem si říkala : ,,To se asi něco děje..kouknu pro jistotu na ICQ"...
Samozřejmě..co mě nečekalo na ICQ..text..ani se mi ho nechtělo číst..ztrácela jsem dech...a ten text zněl takto : Jarek (8.11.2009 1:57):
Ahoj Zuzi.. Tohle se mi opravdu říká hodně těžce i když vím, že jiná cesta už není.. Celou dobu jsem se snažil tě nějak rozjasnit a i tak sem si připadal jako někdo kdo nic nezvládl.. i když vím čím sis prošla a i částečně čím trpíš tak to prostě nedávám.. Dlouhou dobu jsem si myslel, že to co jsi dělala za mými zády mi nevadí, ale nakonec se ukázalo, že to je ten problém kvůli kterému jsem stratil to co jsem k tobě cítil.. Než jsem tě poznal naživo tak na ICQ jsem myslel, že už tě znám hodně moc, ale to byl omyl.. Vždy jsem doufal, že najdu jednu holku a zůstanu s ní do konce života, to je pouze v pohádkách.. Realita je vůbec jiná. Těžko se mi to říká, ale pokud bych to neudělal tak bych se trápil ještě víc.. Chci se s tebou rozejít.. Jestli se ptáš jestli je v tom jiná holka tak ti můžu říct, že je.. A je v tom i více důvodů.. Prosím neptej se mě jaký to jsou, pokud zapřemejšlíš tak ty důvody jsem povídal.. Něchci říkat, že můžem zůstat kamarády vím že to bude pro tebe těžké.. i když.. Já už ani nevím jestli ti to doopravdy bude vadit pač už fakt nevíc co si myslíš.. Opravdu jsem se snažit to zpravit mezi náma, ale výsledek vypadal jako vždy. Furt se opakovalo to samý.. Já vím, že se to asi nehodí na konec, ale chci ti popřát hodně štěstí do života a hlavně aby sis už konečně vyřešila ty problémy pač to je velkej důvod problémů. Jsi hezká holka a ty nikdy nebudeš mít nouzi o kluky.. Měj se moc hezky a sbohem....... (Vsadila bych se ..že toto nepsal Jarek...ale Verča..;jinak..mý problémy..že všechno dycky házím na sebe..i to co není má chyba..)
a moje reakce na ten text zněla takto: Zuzíík (8.11.2009 10:05):
Ahoj,docela mě to vzalo..ale co se dá dělat.Já vím že chyba byla na mé straně..vím že jsem ti ubližovala..ale..třeba..zrovna včera mě mrzelo to..že si říkal že nemáš čas a přitom jsem tě pak potkala s Verčou..chápu že ste kámoši..nebo možná je to právě ona která vystřídala mé místo..to už je stejně v tuto chvíli jedno a taky, že si mi to mohl říct včera a rovnou do očí.Asi v tom byl největší problém našeho vztahu..jestli se tomu tak dalo říkat...Jak jsi pořád neměl čas..a přitom si byl s kámošema...to ti nevyčítám..ale...pak jsem už ztrácela chuť ..na naše setkání..Přátele samozřejmě být můžeme..na tom se nic nemění..Milovala jsem tě...ale to už je teď jedno..na tom už teď nezáleží..i tobě přeji hodně štěstí v novém vztahu..:)
Poté už následovala má otázka ,,Verča ?"..a Jarek ,,ano"....já:,,jak dlouho jste spolu?"..Jarek: Jarek (8.11.2009 14:50):
krátce, 3 dny. Víš zjistil jsem že s ní si můžu povídat o všem už kdysi a nějak sme se k sobě začali čím dál víc přibližovat.
Chápu..se mnou si asi nemohl povídat o všem..sem jen blbá,malá naivní holčička..KTERÁ NIC NECHÁPE..
Ale nedokážu si představit v čem všem mi ještě lhal..a radši to ani vědět nechci..
Hlavně ty sladký řeči kdysi..: tobě bych nikdy nelhal..,budeme spolu do konce života ,atp..
Všechno se mi to pěkně hnusí..
a to nemluvě o tom..když sem četla ten text na icq..tak se mi vrátil záchvat pláče..který jsem měla naposledy před třemi lety..(když umřel děda..kterého jsem měla moc ráda..)
Nemohla jsem ani dýchat..nemohla jsem mluvit..nestíhala jsem polykat slzy..ani mamča mě nedokázala uklidnit..připadala jsem si jako naprostý blázen...
Milovala jsem ho...a jsem ráda že jsem se dozvěděla pravdu včas..Děkuju..mý rodince která mě hlavně držela nad vodou..a pár mým přátelům..ale opravdovým přátelům..
a můj závěrečný názor je takový, že jsou oba falešní..(ale je to jen můj názor...dost jsem trpěla..ale na druhou stranu jsem ráda,že sem se včas dozvěděla..jak to vlastně je..
Myslela jsem, že je dospělý..že má rozum..ale asi ne no..asi určitě ne.
Nesepsala jsem všechno..protože bych tu musela být o den dýl...proto děkuji..za přečtení a pochopení..popřípadě radu či odpověď...
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 1086 krát a má 1 Komentářů.
|
| Smutek nebo štěstí |
| Zaslal 15th říjen 2009, 22:38 by Monca25 |
| |
Ahojky lidičky zajímá mě váš názor na toto:Co by jte dělaly nebo jak se zachovaly kdyby váš partner jeden den byl kvám milej,něžnej a druhý den by vám řekl ŽE CHCE MIT SOUKROMI a vy jste mu nic neudělaly.Co by jste si myslely o tomto.Dík
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 875 krát a má 2 Komentářů.
|
| lubi ma ale nemoze byt so mnou... |
| Zaslal 22nd září 2009, 11:54 by lubo188 |
| |
Ahojte neviem co mam robit :( moje dievca ktore bude mat za nejaky mesiac 18 rokov ma takeho oca ktory jej zakazuje aby sniekym bola zakazal jej chodit von a nahovoril jej nepekne veci :( a povedal ze ked sa so mnou rozide tak zase bude vsetko dobre ako bolo pred tym...teraz je z toho ona nestastna chce to so mnou skoncit na nejaku dobu aby sa o tom nerozpravalo ze je so mnou a potom sa zase dame dokopy no ja sa bojim ze sa uz nikdy nedame dokopy, ona ma lubi ja ju tiez lubim a rozumieme si :( povedzte mi co mam robit som zufaly :´(
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 3424 krát a má 4 Komentářů.
|
| Když si s námi zahraje osud... |
| Zaslal 20th září 2009, 22:17 by Smajlicek.com |
| |
Ahoj, po nějaké době jsem se rozhodl, že se také podělím s tím co tíží moje srdíčko. Asi tak před dvouma měsícema jsem poznal upe suprovou holčinu, mého věku, z Budějic(tam bydlím) z čehož sem měl radost, protože mám se vztahem na dálku špatnou zkušenost.Viděli sme se a já měl dojem že by to mohlo fungovat i nadále. Ona odjela k rodičům do severních čech a měla se vrátit, aby jsme se viděli.Jenže ona nikdy nedorazila. V Praze jí nešťastnou náhodou zdechlo auto a v 80 jí sešrotoval kamion. to se stalo 30. srpna a až do minulého týdne jsem o ní nic nevěděl. Myslel jsem si, že se se mnou už prostě nechce stýkat a nějak jsem to vzal. Načež jsem se ale dozvěděl, že leží v nemocnici, byla tři dny v komatu a že je moc moc potlučená a vážně zraněná.Dokonce natolik, že se bude muset znovu učit chodit :( od té doby co se mi ozvala si píšeme a já vím,že jí mám moc rád a že je to přesně ta holka,kterou jsem vždy chtěl. Ale nevím co mám dělat. Do budějic se dostane až někdy příští rok.A to se ještě neví, jestli bude chodit vůbec.Všichni mi říkají, ať zapomenu a beru jí jen jako kamarádku. Ale já bych chtěl počkat... Věřím že se vyléčí a bude všechno v pořádku...neví někdo kudy z toho ven?
na konec věta k zamyšlení. Proč někteří úžasní lidé musí dostat to nejhorší? Ona si to nezasloužila...
(Číst celé)
|
|
|
Tento článek byl přečten 1119 krát a má 1 Komentářů.
|
|
| Vítejte Anonymní |
Právě je 10th březen 2010, 17:12
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
|
| Kdo je přítomen |
Celkem je zde přítomno 6 uživatelů: 0 registrovaných, 0 skrytých a 6 anonymních.
Registrovaní uživatelé: nikdo není přítomen
Nejvíce zde bylo současně přítomno 309 uživatelů dne 8th březen 2006, 19:36.
|
| Nejvíce příspěvků |
 |
smajlík (1705) |
 |
heminstein (1425) |
|
Nellinda (1300) |
 |
Džótí (1122) |
 |
morgue8 (1050) |
|
MDu (1027) |
 |
Hope (997) |
 |
Matisek (951) |
 |
Davson (936) |
 |
Shiny (808) |
|
Domů
Fórum
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Registrace
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
Hry
Statistika
Fotoalbum
Kalendář
